1Král David zestárl a dosáhl vysokého věku. Přikrývali ho pokrývkami, ale nemohl se zahřát.
2Proto mu jeho služebníci navrhli: „Ať vyhledají králi, našemu pánu, dívku pannu, aby byla králi k službám a opatrovala ho; bude též uléhat po tvém boku a zahřívat krále, našeho pána.“
3Hledali tedy po celém izraelském území krásnou dívku, až našli Šúnemanku Abíšagu a přivedli ji ke králi.
4Byla to překrásná dívka; opatrovala krále a obsluhovala ho. Král ji však nepoznal.
5Adónijáš, syn Chagítin, se vynášel: „Kralovat budu já.“ A opatřil si vůz, koně a padesát mužů, kteří běhali před ním.
6Otec ho po celý ten čas nezarmoutil otázkou: „Co to děláš?“ Také on byl velmi pěkné postavy; narodil se po Abšalómovi.
7Dohodl se s Jóabem, synem Serújiným, a s knězem Ebjátarem. Ti Adónijáše podporovali.
8Avšak kněz Sádok a Benajáš, syn Jójadův, ani prorok Nátan a Šimeí, Reí a Davidovi bohatýři při Adónijášovi nestáli.
9Adónijáš připravil obětní hod, brav, skot a vykrmený dobytek, u kamene Zócheletu, který je vedle pramene Rogelu, a pozval všechny své bratry, královy syny, i všechny judské muže, královy služebníky.
10Ale proroka Nátana, Benajáše, bohatýry a svého bratra Šalomouna nepozval.
11I řekl Nátan Bat-šebě, matce Šalomounově: „Neslyšela jsi, že se Adónijáš, syn Chagítin, stal králem? A David, náš pán, o tom neví.
12Pojď tedy, poradím ti, jak se zachráníš ty i tvůj syn Šalomoun.
13Nuže, vejdi ke králi Davidovi a zeptej se ho: ‚Což jsi ty sám, králi, můj pane, nepřísahal své otrokyni: Tvůj syn Šalomoun bude po mně králem, ten dosedne na můj trůn? Proč se tedy stal králem Adónijáš?‘
14Zatímco tam ještě budeš s králem mluvit, přijdu za tebou a potvrdím tvá slova.“
15Bat-šeba tedy vešla do pokojíka ke králi. Král totiž byl už velmi starý a Šúnemanka Abíšag ho obsluhovala.
16Bat-šeba před králem padla na kolena a poklonila se mu. Král se otázal: „Co si přeješ?“
17Odpověděla mu: „Můj pane, ty jsi své otrokyni přísahal při Hospodinu, svém Bohu: ‚Tvůj syn Šalomoun bude po mně králem, ten dosedne na můj trůn‘.
18A hle, teď se stal králem Adónijáš, a ty, králi, můj pane, o tom nevíš.
19Už připravil obětní hod, býky a velké množství vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královy syny, kněze Ebjátara a velitele vojska Jóaba, ale tvého služebníka Šalomouna nepozval.
20K tobě, králi, můj pane, se upírají oči celého Izraele, abys jim oznámil, kdo po tobě dosedne na trůn krále, mého pána.
21Kdyby se stalo, že by král, můj pán, ulehl ke svým otcům, budeme tu stát já a můj syn Šalomoun jako hříšníci.“
22Zatímco ještě mluvila s králem, přišel prorok Nátan.
23Oznámili králi: „Je tu prorok Nátan.“ Vstoupil před krále a klaněl se mu tváří až k zemi.
24Pak se Nátan otázal: „Králi, můj pane, což jsi řekl: ‚Po mně bude králem Adónijáš, ten dosedne na můj trůn‘?
25Dnes totiž sestoupil a připravil obětní hod, býky a množství vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královy syny i velitele vojska a kněze Ebjátara a oni s ním jedí a pijí a provolávají: ‚Ať žije král Adónijáš!‘
26Ale mne, tvého služebníka, ani kněze Sádoka a Benajáše, syna Jójadova, ani tvého služebníka Šalomouna nepozval.
27Pochází tento rozkaz vskutku od krále, mého pána? Neuvědomil jsi svého služebníka o tom, kdo po tobě dosedne na trůn, králi, můj pane.“
28Král David odpověděl: „Zavolejte mi Bat-šebu.“ Vešla před krále a zůstala před ním stát.
29Král se zapřisáhl: „Jakože živ je Hospodin, který mě vykoupil z každého soužení,
30jak jsem ti přísahal při Hospodinu, Bohu Izraele, králem bude po mně tvůj syn Šalomoun, ten dosedne na můj trůn místo mne; učiním tak ještě dnes.“
31Bat-šeba padla na kolena, poklonila se králi tváří k zemi a řekla: „Ať navěky žije král David, můj pán.“
32Potom král David nařídil: „Zavolejte mi kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jójadova.“ Když předstoupili před krále,
33král jim řekl: „Vezměte s sebou služebníky svého pána, posaďte mého syna Šalomouna na mou mezkyni a doveďte ho dolů ke Gichónu.
34Tam ho kněz Sádok a prorok Nátan pomažou za krále nad Izraelem. Zatroubíte na polnici a budete volat: ‚Ať žije král Šalomoun!‘
35Pak půjdete za ním vzhůru a on přijde, dosedne na můj trůn a bude králem místo mne. Je to můj příkaz, aby on byl vévodou nad Izraelem i nad Judou.“
36Benajáš, syn Jójadův, králi odpověděl: „Stane se! Tak rozhodl Hospodin, Bůh krále, mého pána.
37Jako byl Hospodin při králi, mém pánu, tak ať je při Šalomounovi a ať vyvýší jeho trůn nad trůn krále Davida, mého pána.“
38Kněz Sádok, prorok Nátan a Benajáš, syn Jójadův, i Keretejci a Peletejci sešli dolů; Šalomouna posadili na mezkyni krále Davida a vedli ho ke Gichónu.
39Kněz Sádok vzal ze stanu Hospodinova roh s olejem a Šalomouna pomazal. Zatroubili na polnici a všechen lid provolal: „Ať žije král Šalomoun!“
40Všechen lid pak šel vzhůru za ním, pískal na píšťaly a převelice se radoval; země od toho hluku až pukala.
41Adónijáš a všichni pozvaní, kteří byli s ním, to uslyšeli, když hostina končila. Jóab zaslechl zvuk polnice a otázal se: „Co je to ve městě za velký halas?“
42Zatímco ještě mluvil, přišel Jónatan, syn kněze Ebjátara, a Adónijáš mu řekl: „Pojď, ty jsi statečný muž a jistě přinášíš dobrou zvěst.“
43Ale Jónatan Adónijášovi odpověděl: „Naopak. Král David, náš pán, ustanovil za krále Šalomouna.
44Král s ním poslal kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jójadova, i Keretejce a Peletejce a posadili ho na královu mezkyni.
45Kněz Sádok a prorok Nátan ho u Gichónu pomazali za krále, a když šli odtamtud radostně vzhůru, město halasilo. To byl ten zvuk, který jste zaslechli.
46Šalomoun už dosedl na královský trůn.
47Královi služebníci přišli rovněž a dobrořečili našemu pánu, králi Davidovi: ‚Ať tvůj Bůh učiní jméno Šalomounovo slavnějším než tvé jméno a ať vyvýší jeho trůn nad tvůj trůn.‘ A král se na svém lůžku poklonil.
48Poté král řekl: ‚Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, že nám dal dnes toho, kdo bude sedět na mém trůnu, a že to mé oči vidí.‘“
49Tu se všichni pozvaní, kteří byli při Adónijášovi, roztřásli, vstali a každý šel svou cestou.
50I Adónijáš vstal a ze strachu před Šalomounem šel a chytil se rohů oltáře.
51Šalomounovi oznámili: „Hle, Adónijáš se bojí krále Šalomouna, drží se rohů oltáře a říká: ‚Ať mi dnes král Šalomoun odpřisáhne, že svého služebníka neusmrtí mečem.‘“
52Šalomoun řekl: „Bude-li se chovat jako statečný muž, ani vlas mu nespadne na zem, bude-li však na něm shledáno něco zlého, zemře.“
53Král Šalomoun ho dal odvést od oltáře a on přišel a poklonil se králi Šalomounovi. Šalomoun mu řekl: „Jdi do svého domu.“