10 And Jabez called on the God of Israel, saying, Oh that thou wouldest bless me indeed, and enlarge my coast, and that thine hand might be with me, and that thou wouldest keep me from evil, that it may not grieve me! And God granted him that which he requested.
1Žalm Davidův. Hospodine, k tobě volám, pospěš ke mně, dopřej sluchu mému hlasu, když tě volám!
2Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě, pozdvižení mých rukou jak večerní oběť.
3Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku,
4nedej, aby se mé srdce přiklonilo ke zlu, ať se nedopustím svévolnosti s muži, kteří pášou ničemnosti; jejich vlídnosti okoušet nechci.
5Spravedlivý ať mě třeba bije, pokládám to za milosrdenství, ať mě trestá, je to pro mou hlavu olej, má hlava to neodmítne, v jejich neštěstí se za ně ještě budu modlit.
6Ať jsou jejich soudci svrženi na úbočí skály, ale spravedliví ať slyší, že vlídná jsou má slova.
7Jako když se v zemi všechno seká a poltí, k jícnu podsvětí se sypou naše kosti.
8K tobě, Panovníku Hospodine, pozvedám své oči, utíkám se k tobě, nevydej mě smrti,
9ochraňuj mě před osidlem na mě políčeným, před léčkami pachatelů ničemností!
10Svévolníci ať se chytí do svých tenat, kdežto já ať projdu!