1Toto jsou jména synů Izraelových, kteří přišli do Egypta s Jákobem; každý přišel se svou rodinou:
2Rúben, Šimeón, Lévi a Juda,
3Isachar, Zabulón a Benjamín,
4Dan a Neftalí, Gád a Ašer.
5Všech, kdo vzešli z Jákobových beder, bylo sedmdesát. Josef už byl v Egyptě.
6Potom zemřel Josef a všichni jeho bratři i celé to pokolení.
7Ale Izraelci se rozplodili, až se to jimi hemžilo, převelice se rozmnožili a byli velice zdatní; byla jich plná země.
8V Egyptě však nastoupil nový král, který o Josefovi nevěděl.
9Ten řekl svému lidu: „Hle, izraelský lid je početnější a zdatnější než my.
10Musíme s ním nakládat moudře, aby se nerozmnožil. Kdyby došlo k válce, jistě by se připojil k těm, kdo nás nenávidí, bojoval by proti nám a odtáhl by ze země.“
11Ustanovili tedy nad ním dráby, aby jej ujařmovali robotou. Musel stavět faraónovi města pro sklady, Pitom a Raamses.
12Avšak jakkoli jej ujařmovali, množil se a rozmáhal dále, takže měli z Izraelců hrůzu.
13Proto začali Egypťané Izraelce surově zotročovat.
14Ztrpčovali jim život tvrdou otročinou při výrobě cihel a všelijakou prací na poli. Všechnu otročinu, kterou na ně uvalili, jim ještě ztěžovali surovostí.
15Egyptský král poručil hebrejským porodním bábám, z nichž jedna se jmenovala Šifra a druhá Púa:
16„Když budete pomáhat Hebrejkám při porodu a při slehnutí zjistíte, že to je syn, usmrťte jej; bude-li to dcera, ať si je naživu.“
17Avšak porodní báby se bály Boha a rozkazem egyptského krále se neřídily. Nechávaly hochy naživu.
18Egyptský král si porodní báby předvolal a řekl jim: „Co to děláte, že necháváte hochy naživu?“
19Porodní báby faraónovi odvětily: „Hebrejky nejsou jako ženy egyptské; jsou plné života. Porodí dříve, než k nim porodní bába přijde.“
20Bůh pak těm porodním bábám prokazoval dobrodiní a lid se množil a byl velmi zdatný.
21Protože se porodní báby bály Boha, požehnal jejich domům.
22Ale farao všemu svému lidu rozkázal: „Každého syna, který se jim narodí, hoďte do Nilu; každou dceru nechte naživu.“