1V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali mnout zrní z klasů a jíst.
2Když to viděli farizeové, řekli mu: „Hle, tvoji učedníci dělají, co se nesmí dělat v sobotu!“
3On jim však řekl: „Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad, on a ti kdo byli s ním?
4Jak vešel do domu Božího a jedli posvátné chleby, ačkoli to nebylo dovoleno jemu ani těm, kdo ho doprovázeli, nýbrž kněžím?
5A nečetli jste v Zákoně, že kněží službou v chrámu porušují sobotu, a přesto jsou bez viny?
6Pravím vám, že zde je víc než chrám.
7Kdybyste věděli, co znamená, ‚milosrdenství chci, a ne oběť‘, neodsuzovali byste nevinné.
8Vždyť Syn člověka je pánem nad sobotou.“
9Odtud šel dál a přišel do jejich synagógy.
10A byl tam člověk s odumřelou rukou. Otázali se Ježíše: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat?“ Chtěli ho totiž obžalovat.
11On jim řekl: „Kdyby někdo z vás měl jedinou ovečku, a ona by mu v sobotu spadla do jámy, neuchopil by ji a nevytáhl?
12A oč je člověk cennější než ovce! Proto je dovoleno v sobotu činit dobře.“
13Potom řekl tomu člověku: „Zvedni tu ruku!“ Zvedl jim, a byla zase zdravá jako ta druhá.
14Farizeové vyšli a smluvili se proti němu, že ho zahubí.
15Ježíš to poznal a odešel odtamtud. Mnozí šli za ním a on všechny nemocné uzdravil;
16ale přikázal jim, aby ho nikomu neprozrazovali -
17aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše:
18‚Hle, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milovaný můj, kterého si oblíbila duše má. Vložím na něho svého Ducha. A vyhlásí soud národům.
19Nebude se přít ani rozkřikovat, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas.
20Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo k vítězství.
21A v jeho jménu bude naděje národů.‘
22Tehdy k němu přivedli posedlého, který byl slepý a němý; a uzdravil ho, takže ten němý mluvil i viděl.
23Zástupy žasly a říkaly: „Není to Syn Davidův?“
24Když to slyšeli farizeové, řekli: „On nevyhání démony jinak, než ve jménu Belzebula, knížete démonů.“
25Protože znal jejich smýšlení, řekl jim: „Každé království vnitřně rozdělené pustne a žádná obec ani dům vnitřně rozdělený nemůže obstát.
26A vyhání-li satan satana, pak je v sobě rozdvojen; jak tedy bude moci obstát jeho království?
27Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto oni budou vašimi soudci.
28Jestliže však vyháním démony Duchem Božím, pak už vás zastihlo Boží království.
29Což může někdo vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže dříve toho siláka nespoutá? Pak teprve vyloupí jeho dům.
30Kdo není se mnou, je proti mně; a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.
31Proto pravím vám, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno.
32I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.
33Zasaďte dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci.
34Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví.
35Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.
36Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu.
37Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“
38Tehdy mu na to řekli někteří ze zákoníků a farizeů: „Mistře, chceme od tebe vidět znamení.“
39On jim však odpověděl: „Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše.
40Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.
41Mužové z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášově kázání - a hle, zde je víc než Jonáš.
42Královna jihu povstane na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu - a hle, zde je víc než Šalomoun.
43Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale nenalézá.
44Tu řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklizený.
45Tu jde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám, a vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší, než začátky. Tak bude i s tímto zlým pokolením.“
46Ještě když mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku a chtěli s ním mluvit.
47Někdo mu řekl: „Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“
48On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“
49Ukázal na své učedníky a řekl: „Hle, moje matka a moji bratři.
50Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.“