7 Many waters cannot quench love, neither can the floods drown it: if a man would give all the substance of his house for love, it would utterly be contemned.
1Bylo dva dny před velikonocemi, svátkem nekvašených chlebů. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by se Ježíše lstí zmocnili a zabili ho.
2Říkali: „Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nevzbouřil.“
3Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a seděl u stolu, přišla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu.
4Někteří se hněvali: „Nač ta ztráta oleje?
5Mohl se prodat za víc než tři sta denárů a ty se mohly dát chudým.“ A osopili se na ni.
6Ježíš však řekl: „Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mě dobrý skutek.
7Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále.
8Ona učinila, co měla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu.
9Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila.“
10Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil.
11Ti se zaradovali, když to slyšeli, a slíbili mu peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal.
12Prvního dne nekvašených chlebů, když se zabíjel velikonoční beránek, řekli Ježíšovi jeho učedníci: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“
13Poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody. Jděte za ním,
14a kam vejde, řekněte hospodáři: ‚Mistr vzkazuje: Kde je pro mne světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘
15A on vám ukáže velkou horní místnost, zařízenou a připravenou; tam pro nás připravte večeři!“
16Učedníci šli, a když přišli do města, nalezli všecko, jak jim to řekl; a připravili velikonočního beránka.
17Večer přišel Ježíš s Dvanácti.
18A když byli u stolu a jedli, řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí.“
19Zarmoutilo je to a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad ne já?“
20Řekl jim: „Jeden z Dvanácti, který se mnou namáčí chléb v téže míse.
21Syn člověka odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil.“
22Když jedli, vzal chléb, požehnal. lámal a dával jim se slovy: „Vezměte, toto jest mé tělo.“
23Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni.
24A řekl jim: „Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé.
25Amen, pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu píti nový kalich v Božím království.“
26Když zazpívali chvalozpěv, šli na Olivovou horu.
27Ježíš jim řekl: „Všichni ode mne odpadnete, neboť je psáno: ‚Budou bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘
28Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.“
29Tu mu Petr řekl: „I kdyby všichni odpadli, já ne.“
30Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš.“
31On však ještě horlivěji prohlašoval: „I kdybych měl spolu s tebou umřít, nezapřu tě.“ Tak mluvili všichni.
32Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: „Počkejte tu, než se pomodlím.“
33Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost.
34I řekl jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“
35Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina.
36Řekl: „Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.“
37Přišel k učedníkům a zastihl je v spánku. Řekl Petrovi: „Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít?
38Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé.“
39Znovu odešel a modlil se stejnými slovy.
40A když se vrátil, zastihl je spící; oči se jim zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli.
41Přišel potřetí a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Už dost! Přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.
42Vstaňte, pojďme! Hle, přibližuje se ten, který mě zrazuje.“
43Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží, zákoníci a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi.
44Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl jim: „Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte.“
45Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi přistoupil a řekl: „Mistře!“ a políbil ho.
46Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho.
47Tu jeden z těch, kdo stáli kolem, tasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a uťal mu ucho.
48Ale Ježíš jim řekl: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali.
49Denně jsem vás učíval v chrámě a nezmocnili jste se mne. Ale je třeba, aby se naplnila Písma!“
50Všichni ho opustili a utekli.
51Šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo; toho chytili.
52On jim však nechal plátno v rukou a utekl.
53Ježíše odvedli k veleknězi, kde se shromáždili nejvyšší kněží, starší a zákoníci.
54Petr šel zpovzdálí za Ježíšem až dovnitř do veleknězova dvora; seděl tam spolu se sluhy a ohříval se u ohně.
55Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenalézali.
56Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale svědectví se neshodovala.
57Někteří pak vystoupili a křivě proti němu svědčili:
58„Slyšeli jsme ho říkat: Já zbořím tento chrám udělaný rukama a ve třech dnech vystavím jiný, ne rukama udělaný.“
59Ale ani jejich svědectví se neshodovala.
60Tu velekněz vstal, postavil se uprostřed a otázal se Ježíše: „Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?“
61On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“
62Ježíš řekl: „Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“
63Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Nač potřebujeme ještě svědky?
64Slyšeli jste rouhání. Co o tom soudíte?“ Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti.
65Někteří na něj počali plivat, zakrývali mu obličej, bili ho po hlavě a říkali mu: „Prorokuj!“ A sluhové ho tloukli do tváře.
66Když byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek,
67a když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: „I ty jsi byl s tím Nazaretským Ježíšem!“
68On však zapřel: „O ničem nevím a vůbec nechápu, co říkáš.“ A vyšel ven do předního dvora. V tom zakokrhal kohout.
69Ale služka ho uviděla a zase začala říkat těm, kteří stáli poblíž: „Ten člověk je z nich!“
70On však opět zapíral. A zakrátko zase ti, kdo stáli kolem, řekli Petrovi: „Jistě jsi z nich, vždyť jsi z Galileje!“
71On se však začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka, o němž mluvíte.“
72V tom kohout zakokrhal podruhé. Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: „Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ A dal se do pláče.