9 And when he had opened the fifth seal, I saw under the altar the souls of them that were slain for the word of God, and for the testimony which they held:
10 And they cried with a loud voice, saying, How long, O Lord, holy and true, dost thou not judge and avenge our blood on them that dwell on the earth?
11 And white robes were given unto every one of them; and it was said unto them, that they should rest yet for a little season, until their fellowservants also and their brethren, that should be killed as they were, should be fulfilled.
1Modlitba; Davidova. Hospodine, slyš při spravedlivou, věnuj pozornost mému bědování, dopřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů.
2Ty sám vynes nade mnou rozsudek; tvoje oči vidí, kde je právo.
3Zkoumal jsi mé srdce, dozíral jsi v noci, tříbil jsi mě, nic ti neuniklo, ani úmysl, jenž nepřešel mi přes rty.
4Pokud jde o lidské činy, slovu tvých rtů věren vyvaroval jsem se stezek rozvratníka.
5Drž mé kroky ve svých stopách, aby moje nohy neuklouzly.
6K tobě volám a ty odpovíš mi, Bože, nakloň ke mně ucho, slyš, co říkám.
7Ukaž divy svého milosrdenství, spasiteli těch, kdo před útočníky se k pravici tvé utíkají.
8Ochraňuj mě jako zřítelnici oka, skryj mě ve stínu svých křídel
9před svévolníky, kteří zahubit mě chtějí, úhlavními nepřáteli, když mě obkličují.
10Tukem obrostlo jim srdce, jejich ústa mluví zpupně.
11Kruhem svírají mě při každičkém kroku, slídí zrakem, jak mě dostat k zemi.
12Můj nepřítel podobá se lvu, jenž lační po kořisti, je jak lvíče, které číhá vskrytu.
13Povstaň, Hospodine, předejdi jej, sraz ho! Kéž mi dá tvůj meč vyváznout z moci svévolníka
14a tvá ruka, Hospodine, z moci lidí, lidí věku tohoto, jejichž podílem je pouze život. Ty jim ze svých zásob plníš břicho, sytí se i synové a zbytek nechávají nemluvňatům.
15Já však ve spravedlnosti uzřím tvoji tvář, až procitnu, budu se sytit tvým zjevem.