11 And when they bring you unto the synagogues, and unto magistrates, and powers, take ye no thought how or what thing ye shall answer, or what ye shall say:
12 For the Holy Ghost shall teach you in the same hour what ye ought to say.
1Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,
2Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,
3(Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,
4A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.
5Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.
6Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.
7Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.
8Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.
9Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.
10Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.
11Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.