7 Many waters cannot quench love, neither can the floods drown it: if a man would give all the substance of his house for love, it would utterly be contemned.
1Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození.
2Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování, neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci.
3Lepší je hoře než smích, neboť zachmuřelá tvář prospívá srdci.
4Srdce moudrých je v domě truchlení, ale srdce hlupáků v domě radovánek.
5Lépe je slyšet důtku od moudrého než poslouchat opěvování od hlupáků,
6neboť jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka. I to je pomíjivost.
7Útlak i z moudrého udělá ztřeštěnce a dar ničí srdce.
8Lepší je zakončení věci než její počátek, lepší je trpělivost nežli povýšenost.
9Nepropukej v náhlé hořekování, neboť hořekování si hoví v klíně hlupáků.
10Neříkej: „Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto?“ To není moudré, ptáš-li se na to.
11Dobrá je moudrost, jakož i dědictví, užitečná těm, kdo vidí slunce;
12být ve stínu moudrosti je jako být ve stínu peněz, avšak užitečnější je poznat moudrost: ta zachovává život tomu, kdo ji má.
13Pohleď na Boží dílo! Kdo může narovnat, co on zkřivil?
14V den dobrý užívej dobra a v den zlý si uvědom, že ten i onen učinil Bůh proto, aby se člověk nedozvěděl, co bude po něm.
15To všechno jsem viděl ve dnech své pomíjivosti: Spravedlivý hyne i při své spravedlnosti a svévolník dlouho žije i při své zlobě.
16Nebuď příliš spravedlivý ani nadmíru moudrý; proč by ses měl zničit?
17Nebuď příliš svévolný a nebuď jako pomatenec; proč bys umíral, než vyprší tvůj čas?
18Bude dobře, když se tohoto přidržíš a ono nespustíš ze zřetele; vždyť kdo se bojí Boha, ujde obojímu.
19Moudrost dává moudrému více síly, než jakou má deset mocných v městě.
20Není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil.
21Nevšímej si všech řečí, které se vedou, abys neuslyšel, jak tě zlehčuje tvůj otrok.
22Sám v srdci víš, žes i ty častokrát zlehčoval druhé.
23To všechno jsem chtěl vyzkoušet moudrostí; řekl jsem si: Budu moudrý. Ale moudrost se ode mne vzdalovala.
24Daleko je to, co se stalo, hluboko, přehluboko; kdo to nalezne?
25Zaměřil jsem se cele na to, abych poznal a prozkoumal a vyhledal moudrost a smysl všeho, abych poznal i hloupou svévoli a ztřeštěnou pomatenost.
26A přicházím na to, že trpčí než smrt je žena, je-li léčkou, je-li její srdce síť a ruce pouta. Kdo je Bohu milý, unikne jí, hříšník jí však bude lapen.
27Hleď, na to jsem přišel, řekl Kazatel, když jsem porovnával jedno s druhým, abych se dopídil smyslu,
28jejž jsem stále hledal a nenalézal: Mezi tisíci jsem našel jednoho člověka, ale ženu jsem mezi těmi všemi nenalezl.
29Hleď, jenom na to jsem přišel, že Bůh sice učinil člověka přímého, ten však vyhledává samé smyšlenky.