1Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat:
2„V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal.
3V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: ‚Zastaň se mne proti mému odpůrci.‘
4Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám,
5dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mě umoří.‘“
6A Pán řekl: „Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce!
7Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá?
8Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“
9O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství:
10„Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník.
11Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.
12Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.‘
13Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným.‘
14Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
15Přinášeli mu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. Když to učedníci viděli, zakazovali jim to.
16Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.
17Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde.“
18Jeden z předních mužů se ho otázal: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“
19Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš ‚dobrý‘? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.
20Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku.“
21On řekl: „To všechno jsem dodržoval od svého mládí.“
22Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: „Jedno ti ještě schází. Prodej všechno co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“
23On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý.
24Když Ježíš viděl, jak se zarmoutil, řekl: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!
25Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý člověk vešel do Božího království.“
26Ti, kdo to slyšeli, řekli: „Kdo tedy může být spasen?“
27Odpověděl: „Nemožné u lidí je u Boha možné.“
28Petr řekl: „Hle, my jsme opustili, co bylo naše, a šli jsme za tebou.“
29On jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království,
30aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný.“
31Vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků.
32Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj,
33zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane.“
34Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt a nepochopili, co říkal.
35Když se Ježíš přiblížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral.
36Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje.
37Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.
38Tu zvolal: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
39Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
40Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli.
41Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: „Co chceš, abych učinil?“ On odpověděl: „Pane, ať vidím.“
42Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“
43Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.