1Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.
2To bylo na počátku u Boha.
3Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
4V něm byl život a život byl světlo lidí.
5To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
6Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.
7Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.
8Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
9Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.
10Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
11Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
12Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
13Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.
14A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
15Jan o něm vydal svědectví a volal: „To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já.“
16Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.
17Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.
18Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.
19Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“
20Nic nepopřel a otevřeně vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“
21Znovu se ho zeptali: „Jak to tedy je? Jsi Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“
22Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?“
23Řekl: „Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně - jak řekl prorok Izaiáš.“
24Ti vyslaní byli z řad farizeů.
25Otázali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“
26Jan jim odpověděl: „Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte -
27ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi.“
28To se stalo v Betanii, na druhém břehu Jordánu, kde Jan křtil.
29Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.
30To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já.
31Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael.“
32Jan vydal svědectví: „Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm.
33A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.‘
34Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží.“
35Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků.
36Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: „Hle, beránek Boží.“
37Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem.
38Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: „Co chcete?“ Řekli mu: „Rabi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?“
39Odpověděl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne.
40Jeden z těchto dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra.
41Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezl jsem Mesiáše (což je v překladu: Kristus).“
42Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr).“
43Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: „Následuj mě!“
44Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova;
45Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“
46Natanael mu namítl: „Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?“ Filip mu odpoví: „Pojď a přesvědč se!“
47Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází a řekl o něm: „Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti.“
48Řekl mu Natanael: „Odkud mě znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem.“
49„Mistře“, řekl mu Natanael, „ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.“
50Ježíš mu odpověděl: „Ty věříš proto, že jsem ti řekl: ‚Viděl jsem tě pod fíkem?‘ Uvidíš věci daleko větší.“
51A dodal: „Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“