1Jednou v sobotu vešel Ježíš do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl u jeho stolu; a oni si na něj dávali pozor.
2Tu se před ním objevil nějaký člověk stižený vodnatelností.
3Ježíš se obrátil na zákoníky a farizeje a otázal se jich: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?“
4Oni však mlčeli. I dotkl se ho a uzdravil jej a propustil.
5Jim pak řekl: „Spadne-li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhnete ho hned i v den sobotní?“
6Na to mu nedovedli dát odpověď.
7Když pozoroval, jak si hosté vybírají přední místa, pověděl jim toto podobenství:
8„Pozve-li tě někdo na svatbu, nesedej si dopředu; vždyť mezi pozvanými může být někdo váženější, než jsi ty, a ten, kdo vás oba pozval, přijde a řekne ti:
9‚Uvolni mu své místo!‘ a ty pak musíš s hanbou dozadu.
10Ale jsi-li pozván, jdi a posaď se na poslední místo; potom přijde ten, který tě pozval a řekne ti: ‚Příteli, pojď dopředu!‘ Pak budeš mít čest přede všemi hosty.
11Neboť každý, kdo se povyšuje, bývá ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
12Tomu, kdo jej pozval, Ježíš řekl: „Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné ani bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty.
13Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé.
14Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“
15Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím.“
16Ježíš mu řekl: „Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí.
17Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘
18A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se jít na ně podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘
19Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!‘
20Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘
21Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘
22A služebník řekl: ‚Pane, stalo se, jak jsi rozkázal a ještě je místo.‘
23Pán řekl služebníkovi: ‚Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil.
24Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.‘“
25Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl:
26„Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.
27Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.
28Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby?
29Jinak - až položí základ a nebude moci dokončit - vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí.
30‚To je ten člověk‘, řeknou, ‚který začal stavět, ale nemohl dokončit.‘
31Nebo má-li nějaký král táhnout do boje, aby se střetl s jiným králem, což nezasedne nejprve k poradě, zda se může s deseti tisíci postavit tomu, kdo táhne s dvaceti tisíci?
32Nemůže-li, vyšle poselstvo, dokud je protivník ještě daleko, a žádá o podmínky míru.
33Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem.
34Dobrá je sůl. Jestliže však i sůl pozbude chuti, co jí dodá slanosti?
35Nehodí se na pole ani na hnojiště: vyhodí se ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.“