9 And when he had opened the fifth seal, I saw under the altar the souls of them that were slain for the word of God, and for the testimony which they held:
10 And they cried with a loud voice, saying, How long, O Lord, holy and true, dost thou not judge and avenge our blood on them that dwell on the earth?
11 And white robes were given unto every one of them; and it was said unto them, that they should rest yet for a little season, until their fellowservants also and their brethren, that should be killed as they were, should be fulfilled.
1I stalo se těch dnů v jeden den, když on učil lid v chrámě, a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží {biskupové} a zákonníci s staršími.
2I řekli jemu: pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo jest ten, kterýž tobě tuto moc dal?
3I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc; protož pověztež mi:
4Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
5Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
6Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; nebo cele tak drží, že Jan jest prorok.
7I odpověděli: Že nevědí, odkud byl.
8I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
9I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšel přes pole na dlouhé časy.
10A v čas slušný poslal k těm vinařům služebníka, aby užitek z vinice dali jemu. Ti pak vinaři zmrskavše jej, pustili prázdného.
11I poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
12I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
13Tedy řekl pán té vinice: Co učiním? Pošli svého milého syna. Snad když toho uzří, ustýdnou se.
14Ale vinaři uzřevše jej, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, aby naše bylo to dědictví.
15A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali. Což tedy učiní jim pán té vinice?
16Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
17Ale on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhelní?
18Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
19I hledali přední kněží {biskupové} a zákonníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
20Tedy střehouce ho, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
21I otázali se ho, řkouce: Mistře, víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
22Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
23Ale porozuměv chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
24Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
25On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
26I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
27Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,
28Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
29I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
30I pojal druhý tu ženu, a umřel i ten bez dětí.
31Potom třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše dětí, zemřeli.
32Nejposléze po všech umřela i ta žena.
33Protož při vzkříšení, kterého z nich bude ta žena, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
34A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto věku žení se a vdávají.
35Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti nebudou ani vdávati.
36Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
37A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, a Bohem Izákovým, a Bohem Jákobovým.
38Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
39Tedy odpověděvše někteří z zákonníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
40I nesměli se jeho na nic více tázati.
41Řekl pak jim: Kterak praví Krista býti synem Davidovým?
42A sám David praví v knize žalmů: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
43Ažť položím nepřátely tvé v podnož noh tvých?
44Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
45I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
46Varujte se zákonníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše, a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách, a první místo na večeřích.
47Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.