9 And when he had opened the fifth seal, I saw under the altar the souls of them that were slain for the word of God, and for the testimony which they held:
10 And they cried with a loud voice, saying, How long, O Lord, holy and true, dost thou not judge and avenge our blood on them that dwell on the earth?
11 And white robes were given unto every one of them; and it was said unto them, that they should rest yet for a little season, until their fellowservants also and their brethren, that should be killed as they were, should be fulfilled.
1Prvního pak dne po sobotě velmi ráno šly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné s nimi.
2I nalezly kámen odvalený od hrobu.
3A všedše, nenalezly těla Pána Ježíše.
4I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podlé nich v rouše stkvoucím.
5Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli jim: Co hledáte živého s mrtvými?
6Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,
7Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a v třetí den z mrtvých vstáti.
8I rozpomenuly se na slova jeho.
9A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti i jiným všechněm.
10Byly pak Maria Magdaléna a Johanna a Maria Jakubova, a jiné s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.
11Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.
12Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.
13A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.
14A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.
15I stalo se, když rozmlouvali, a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se, šel s nimi.
16Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.
17I řekl jim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a jste smutní?
18A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?
19Kterýmž on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,
20Totiž kterak jej vydali přední kněží {biskupové} a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.
21My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti Izraele. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.
22Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu.
23A nenalezše tělo jeho, přišly, pravíce, že také vidění andělské viděly, kteříž praví, že by živ byl.
24I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.
25Tedy on řekl jim: Ó nesmyslní a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili proroci.
26Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a vjíti v slávu svou?
27A počav od Mojžíše a všech proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.
28I přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.
29Ale přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.
30I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.
31I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak odnesl se od nich.
32I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě, a když otvíral nám písma?
33A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných těch jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,
34Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.
35I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.
36A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš u prostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.
37Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.
38I dí jim: Co se strašíte, a proč myšlení vstupují na srdce vaše?
39Vizte ruce mé i nohy mé, já zajisté jsem ten. Dotýkejte se mne a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.
40A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.
41Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu co k jídlu?
42A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.
43A vzav, pojedl před nimi,
44A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v zákoně Mojžíšově a v prorocích i v žalmích o mně.
45Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli písmům.
46A řekl jim: Takť jest psáno, a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,
47A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.
48Vy pak jste svědkové toho.
49A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.
50I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.
51I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.
52A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.
53A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.