9 And when he had opened the fifth seal, I saw under the altar the souls of them that were slain for the word of God, and for the testimony which they held:
10 And they cried with a loud voice, saying, How long, O Lord, holy and true, dost thou not judge and avenge our blood on them that dwell on the earth?
11 And white robes were given unto every one of them; and it was said unto them, that they should rest yet for a little season, until their fellowservants also and their brethren, that should be killed as they were, should be fulfilled.
1Slova Agúra, syna Jákeova. Výnos. Výrok toho muže k Itíelovi, k Itíelovi a Ukalovi.
2Já jsem nejtupější z mužů a lidskou rozumnost nemám.
3Moudrosti jsem se neučil ani jsem si neosvojil poznání Svatého.
4Kdo vystoupil do nebe i sestoupil? Kdo si nabral vítr do hrstí? Kdo svázal vody do pláště? Kdo vytyčil všechny dálavy země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna? Vždyť je znáš.
5Všechna Boží řeč je protříbená, on je štítem těch, kteří se k němu utíkají.
6K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě potrestá a budeš shledán lhářem.
7O dvě věci tě prosím; neodpírej mi je, dříve než umřu:
8Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby,
9tak abych přesycen neselhal a neřekl: „Kdo je Hospodin?“ ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.
10Nepomlouvej otroka před jeho pánem, aby ti nezlořečil a ty bys pykal za svou vinu.
11Je pokolení, které zlořečí svému otci a své matce nežehná,
12pokolení, které se pokládá za čisté, ale není umyto od své špíny,
13pokolení, jež zvysoka hledí a přezíravě zvedá víčka,
14pokolení, jehož zuby jsou meče a jehož špičáky jsou dýky, aby požíralo v zemi utištěné a ubožáky mezi lidmi.
15Upír má dvě dcery: „Dej! Dej!“ - Tyto tři věci se nenasytí a čtyři neřeknou: „Dost“:
16podsvětí a neplodné lůno, země, která se nenasytí vodou, a oheň, jenž neřekne: „Dost!“
17Oko, které se vysmívá otci a pohrdá poslušností matky, vyklovou havrani od potoka, nebo je sezobou supí mláďata.
18Tyto tři věci mám za podivuhodné a čtyři nemohu pochopit:
19cestu orla po nebi, cestu hada po skále, cestu lodi v srdci moře a cestu muže při dívce.
20Stejně je tomu s cestou cizoložné ženy: pojí, otře si ústa a řekne: „Nedopustila jsem se ničemnosti.“
21Pod třemi věcmi se chvěje země a čtyři nemůže unést:
22otroka, který kraluje, blouda, který se přesytí chlebem,
23vdanou ženu, která není milována, a služku, která vyžene svou paní.
24Tito čtyři jsou na zemi nejmenší, a přece znamenití mudrci:
25mravenci, národ bez síly, a přece si zajišťuje v létě pokrm;
26damani, národ bez moci, a přece si staví obydlí v skalách;
27kobylky, které nemají krále, a přece všechny vytáhnou válečně seřazeny;
28ještěrka, kterou můžeš vzít do ruky, a přece bývá v královských palácích.
29Tito tři pěkně vykračují a čtyři pěkně pochodují:
30lev, bohatýr mezi zvířaty, před nikým neustoupí;
31oř silných beder nebo kozel a král se svým válečným lidem.
32Jsi bloud, vynášíš-li se; máš-li nějaký záměr, ruku na ústa!
33Stloukáním smetany vznikne máslo, tlak na nos přivodí krvácení, tlak hněvu vyvolá spor.