9 And when he had opened the fifth seal, I saw under the altar the souls of them that were slain for the word of God, and for the testimony which they held:
10 And they cried with a loud voice, saying, How long, O Lord, holy and true, dost thou not judge and avenge our blood on them that dwell on the earth?
11 And white robes were given unto every one of them; and it was said unto them, that they should rest yet for a little season, until their fellowservants also and their brethren, that should be killed as they were, should be fulfilled.
1Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma.
2V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí.
3V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých čekajících na pohyb vody.
4Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí.
5Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let.
6Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: „Chceš být zdráv?“
7Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě odnesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde.“
8Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi lože své a choď!“
9A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota.
10Židé řekli tomu uzdravenému: „Je sobota, a proto nesmíš nosit lože.“
11Odpověděl jim: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!“
12Zeptali se ho: „Kdo byl ten člověk, který ti řekl: Vezmi je a choď?“
13Ale uzdravený nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu, který tam byl.
14Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!“
15Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil.
16A proto Židé začali Ježíš pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu.
17On však jim odpověděl: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.“
18To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se mu stavěl na roveň.
19Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn.
20Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete.
21Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu, které chce.
22Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi,
23aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal.
24Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a neopodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.
25Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít.
26Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.
27A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka.
28Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas
29a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.
30Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.“
31„Svědčím-li sám o sobě, mé svědectví není pravé.
32Je však jiný, který o mě svědčí, a já vím, že svědectví, které o mě vydává, je pravé.
33Poslali jste k Janovi a on vydal svědectví pravdě.
34Já nepotřebuji svědectví od člověka - ale říkám to proto, abyste vy byli spaseni.
35Jan byl svíce hořící a zářící, a vy jste se chtěli na chvíli radovat v jeho světle.
36Svědectví, které mám já, je větší než Janovo: skutky, jež mi Otec svěřil, abych je vykonal. Tyto skutky, které činím, svědčí o tom, že mě Otec poslal.
37A sám Otec, který mě poslal, vydal o mě svědectví. Vy jste však nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste nespatřili jeho tvář
38a jeho slovo je ve vás nezůstává, poněvadž nevěříte tomu, koho on poslal.
39Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.
40Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život.
41Nečekám slávu od lidí.
42Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu.
43Přišel jsem ve jménu svého Otce, ale nepřijímáte mne. Kdyby přišel někdo ve svém vlastním jménu, toho přijmete.
44Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte!
45Nedomnívejte se, že já budu na vás u Otce žalovat; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož jste složili svou naději.
46Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně.
47Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?“